Šmoulí narozeNINY

S manželem se hádáme jen při výjimečných příležitostech. Třeba o Vánocích, o Velikonocích, na Silvestra, při výročí, o narozeninách… Je to většinou tím, že převážnou část roku tak trochu nestíhám mít domácnost v naprostém topu a o mém vztahu k vaření už toho taky bylo psáno hodně. V tyto dny se ve mně ale probouzí skrytá bydlenka, která by velmi ráda měla napečeno, navařeno, naklizeno, nazdobeno a do tohoto procesu je schopná zapojit všechny členy domácnosti. Vzhledem k nízkému věku naší dcery tedy zejména manžela. Ten kupodivu nemá pochopení k mé náhlé touze v lednu vymalovat, koupit novou sedačku nebo přistavět další patro. Stejně tak nesdílí moji vášeň k tématickým párty. Ale protože své čtyřleté holčičce by pořídil do pokojíčku i poníka, kdyby o něj poprosila, nakonec s námi vždy drží basu, a tak na vánoční focení se sebezapřením oblékne perníčkovou mikinu, na Minnie mejdan růžové tričko a letos dokonce šmoulovou polokošili. Ani já si v modré barvě příliš nelibuju, ale přesvědčit dceru, abychom udělali večírek ve stylu například Sexu ve městě, se mi nepodařilo. Takže tedy šmoulové.

Základem je samozřejmě dort, který v modré barvě vypadá obzvláště…modře. Rozhodla jsem se tedy co největší část ladit do bílé. Protože dorty nepeču úplně běžně, neobešel se tento počin bez nutných investic. Zde tedy musím vychválit novou Tescoma formu, která údajně zabraňuje přilepení těsta na stěny i v případě, že ji nevymažete. To jsem si tedy nelajzla, ale musím uznat, že korpus se díky ní opravdu povedl. V košíku už jsem měla další vychytávky jako otočný tác, zdobičku, vykrajovátka písmenek snad i v hebrejštině, ale nakonec jsem odolala, i když to nebylo lehké, zvláště teď, když v mém novém oblíbeném obchodě frčí slevy.
Marcipánovou hmotu a modré barvivo jsem nakoupila v Albertu, dokonce dvakrát, z toho jednou v půl desáté večer, protože ne vždy se prostě všechno na první dobrou zadaří. A zelený písmenka, modrý šmouly a nažloutlej dort prostě nechceš.
V kreativním briefu na dort naší oslavenkyně se kromě modrých potvůrek objevily také lentilky. Matně si vybavuji, že když jsem byla malá, vyšla nějaká speciální edice šmoulových lentilek, tedy jen těch bílých a modrých. Bohužel tohle retro zboží už není k mání. Do tašky tedy putovalo asi deset balení těch klasických a doma jsme potom po vzoru Popelky vytřizovali ty modré. Manžel navrhl zbytek ocucat a získat tak požadovanou bílou barvu, ale tenhle nápad jsem zavrhla a zbývající lentilky nevhodných barev prostě snědla.

Protože pořízení surovin se ukázalo poněkud neekonomické, rozhodla jsem, že ušetřím na výzdobě. Samy s Ninuškou jsme tedy vyrobily girlandu, ozdoby na brčka a další nezbytnosti. V McPenu a v Albi jsem nakoupila mix bílých, světle a tmavě modrých balónků. Super nafukovací čísla mají rovněž v Albi a ve Flying Tigeru, doporučuji tam ale koupit také heliovou náplň nebo alespoň pumpičku, obzvláště pokud váš oslavenec slaví například dvojciferné narozeniny. Nebo pokud vám není dvakrát hej po požití nadměrného počtu lentilek.

A protože modrá je údajně dobrá, neodolala jsem v Luxoru ani vhodnému balicímu papíru.
Zlatý hřeb mejdanu, školkového i domácího, byly šmoulové perníčky. Za ty se musím obzvláště pochválit, protože ty se mi povedly naprosto skvěle…objednat.

Jako nejlepší část narozenin vyhodnotila novopečená čtyřleťačka hru Dobble (Sparkys, Albi) a slané tyčinky… Co na to říct. Tak zase za rok…

Anička